Dlouhé měsíce plánování, ladění vercajku a nekonečného tlachání u piva o tom, jaké obludy vytáhneme, jsou u konce. Přípravy jsou minulostí, auto je naložené k prasknutí a vyrážíme. Cíl je jasný: Rio Ebro, kemp Buena Vista. Čeká nás necelých 2000 kilometrů cesty, která prověří nejen naše zadnice, ale i naši trpělivost. Jsme Hovnochyti v akci a tohle je naše španělské dobrodružství.

Cesta přes Evropu nám sice propršela, ale jakmile jsme překročili španělské hranice, jako bychom vjeli do jiného světa. Malebná krajina, olivové háje, skalnaté útesy a slunce, které do nás pálilo hned od rána. První pohled na hladinu přehrady Mequinenza nám všem vzal dech. Ta nekonečná masa vody v sobě skrývá legendy, kvůli kterým rybáři nespí.

Po příjezdu do kempu Buena Vista nás čekal rituál – první vychlazené španělské pivo na terase s výhledem na revír. To ticho před bouří bylo až posvátné. První dny nás ale příroda drsně usadila. Namísto klidné hladiny nás uvítal vítr tak silný, že na přehradě se prakticky nedalo chytat, natož bezpečně manévrovat s lodí. Ale Hovnochyt se nevzdává, Hovnochyt improvizuje. Museli jsme zvolit plán B a vyrazit na Escatron.

Krásná řeka s nádherně teplou vodou nás naplnila nadějí. Ryby tam byly – viděli jsme je, ale jako by se nám smály do obličeje. Hodiny plynuly, slunce peklo a naše nástrahy zůstávaly netknuté. Zlom nastal, když už jsme pomalu začali pochybovat o svém umu. Hanousek najednou vydoloval z tůně v jezu sumce. Nebyla to sice žádná ponorka, ale první menší sumec vyvolal euforii.

Pak přišel ten den D. Den, kdy prut Tomáše dostal ránu, kterou nešlo přehlédnout. Brzda zakvílela ten nejkrásnější zvuk na světě a začal brutální souboj. Ryba se držela u dna a nechtěla se vzdát ani po patnácti minutách. Tomáš s oroseným čelem rval každý metr šňůry zpět na naviják. Když se konečně u lodi vyvalilo to obrovské tělo, věděli jsme, že je to on. 170 centimetrů čistého svalu.

Tomášův životní úlovek, ale také jeho rozsudek. Podle sázky totiž každá ryba nad metr znamenala jediné: hlava musí jít "do hola". Exekuce proběhla přímo v kempu za asistence celé výpravy a sboru dobrovolných holičů. Tomáš sice přišel o vlasy, ale získal nehynoucí slávu a respekt všech přítomných.

Přehrada Mequinenza nám sice nedala nic zadarmo a co se týká úlovků, odjížděli jsme prakticky jen s jedním, zato pořádným trofejním kusem. I tak to byl ale fantastický týden. Užili jsme si ho naplno jak na vlnách přehrady, tak v samotném kempu Buena Vista, který nabízí nejen skvělý výhled a relax, ale hlavně perfektní bazén na zchlazení po horkém dni.

Poslední den a hodiny na Escatronu pak byly čiré šílenství. Během pouhých dvou hodin jsme vytáhli snad patnáct sumců, jeden za druhým, jako na běžícím pásu. Ebro nám sice na začátku nic nedalo zadarmo, ale nakonec nás vyprovodilo takovým způsobem, že se nám domů vůbec nechtělo.